Soňa Němcová: Výživa jako klíč k přežití Vltava Run 2026

Ubíhající kilometry, těžknoucí nohy, spánková deprivace a před sebou šílená porce 375 kilometrů ze Šumavy až do Prahy. Běžet Vltava Run solo není jen o silných nohách a pevné vůli. Je to především o logistice a schopnosti uřídit vlastní tělo. Na takto extrémní pětidenní štrece se zkrátka z jídla stává palivo a z vaší snídaně otázka přežití.

Výživa byla pro úspěšné dokončení mého solo projektu naprosto klíčová. Nešlo jen o to, abych měla sílu běžet dál, ale o schopnost těla vůbec přijímat energii a efektivně regenerovat v režimu 24/7.

Obsah článku:

• Sázka na jistotu (aneb když vám slinivka nedá nic zadarmo)
• Strategie „každých 5 kilometrů“
• Ranní rituály a nekonečná hydratace
• Druhá polovina výkonu: Vstát z mrtvých díky regeneraci

Sázka na jistotu (aneb když vám slinivka nedá nic zadarmo)

Můj přístup k doplňkům stravy má jeden zásadní háček. Mám nemocnou slinivku břišní, což znamená, že moje tělo mi jakýkoliv přešlap spočítá během několika minut. Na trati ultra závodu proto nikdy neexperimentuji. Produkty od Penca používám už roky v tréninku i na závodech – vím přesně, co mi sedí, co žaludek schválí a co mě podrží.

Letošní ročník nás navíc potrápil vysokými teplotami. Když se asfalt začal topit pod nohama, věděla jsem, že samotná voda mě nespasí. Každých 10 až 12 kilometrů jsem poctivě sypala AC Salts (solné tablety). Právě v tom spalujícím horku jsem jejich sílu ocenila naplno – křeče nedostaly šanci.

Strategie „každých 5 kilometrů“

Před každým běžeckým úsekem jsem měla v hlavě jasný plán: doplnit energii přibližně každých 5 km. Žaludek nesmí hladovět, ale nesmí se ani zahltit. Pravidelně jsem proto střídala svatou trojici:

• Jelly Bar (želé tyčinky, které se skvěle koušou i v tempu)
• Energy Gel Long Trail (stabilní přísun sacharidů bez glukozových horských drah)
• Long Energy Snack

Díky této rotaci moje křivka energie nezažila žádné prudké pády. Abych tělu dodala dlouhodobé palivo pro pět dní v kuse, zařadila jsem do denního režimu i MCT Oil. Tenhle tukový booster se stal mým tajným parťákem – zkrátka skvělý způsob, jak do sebe dostat kalorie, které nezatíží žaludek.

Krize hned na úvod: První den mě srazil na kolena. Kombinace startovní nervozity, šíleného vedra a extrémní zátěže vyvolala silnou nevolnost. V tu chvíli přišel čas na mou osvědčenou záchrannou brzdu – Bicarb Buffer. Zklidnil překyselený žaludek, srovnal mě a já mohla běžet dál.

Ranní rituály a nekonečná hydratace

Každé ráno na Vltava Run Solo mělo stejný scénář. Otevřít oči, protáhnout zmlácené svaly a namíchat Black Currant Mag. Chuť černého rybízu miluju a pro mě to byl takový psychický i fyzický nakopávač do nového dne.

Následovala snídaně šampionů: kaše Pelupa. Po několika dnech v zápřahu už váš žaludek protestuje proti čemukoliv pevnému, takže možnost připravit si ji buď teplou, nebo jako studený shake (podle aktuální chuti a míry únavy), byla k nezaplacení.

Přes den jsem pak do hydratačního vaku střídala Energy Drink v různých příchutích a čisté Elektrolyty. Tělo totiž v tom horku fungovalo jako průtokový ohřívač.

Druhá polovina výkonu: Vstát z mrtvých díky regeneraci

V ultra platí jedno pravidlo: Regenerace začíná vteřinu po doběhu. Jakmile skončil úsek, okamžitě jsem sahala po Restart Drinku. Často jsem si dala ještě jednu dávku těsně před spaním, aby svaly měly z čeho opravovat mikrošrámy, zatímco budu pár hodin spát. Při pětidenním nonstop zatížení je obnova sil stejně důležitá jako samotný běh.

Verdikt po 375 kilometrech

Když se teď ohlédnu zpět na celou tu obrovskou porci kilometrů podél Vltavy, sama jsem překvapená, jak hladce to z pohledu výživy šlo. Po úvodním vyladění žaludku během prvního dne mě nepotkaly žádné zažívací potíže, nepřišla žádná „hlaďák“ krize a energie byla stabilní od Šumavy až do Prahy. Tělo zkrátka dostalo to nejlepší palivo a na oplátku mě doneslo až do cíle.