Běžecký pás očima trailového běžce

Autorem tohoto článku je Jan Procházka, náš Penco ambasador a zkušený trailový běžec, který má za sebou řadu dlouhých horských závodů i vítězství na domácí ultra scéně. V poslední době začal do svého tréninku výrazněji zařazovat běžecký pás – nejen kvůli regeneraci a prevenci zranění, ale také jako efektivní způsob, jak trénovat kopce, objem nebo příjem energie během výkonu. A protože je téma výběru a využití běžeckého pásu mezi běžci aktuálně čím dál diskutovanější, rozhodli jsme se na Penco blogu sdílet i praktické zkušenosti přímo z tréninku. Honza v článku popisuje, jak pás využívá jako doplněk trailové přípravy a co mu v tréninku reálně funguje.

Obsah článku:

• Vše, co by vás mohlo zajímat o běžeckém trenažéru
• Proč si pořídit běžecký pás
• Který pás jsem si vybral?
• Co mi pás dává v tréninku
• Gut trénink aneb trénink „žaludku“
• Běžecký pás jako doplněk

Vše, co by vás mohlo zajímat o běžeckém trenažéru

V poslední době jsem zažil řadu neúspěchů kvůli drobným zraněním, která jsem si přivodil převážně při sebězích. Navíc jsem se k běhu dostával méně, než bych chtěl. Jako řešení svých problémů jsem si dlouho pohrával s myšlenkou pořízení běžeckého pásu.

To, co mě na trailovém běhání chytlo jako první, bylo především objevování okolní přírody a nových míst. Čím těžší terén, tím více zábavy. Po fázi objevování nových trailů jsem zjistil, že vůbec není špatné se vracet na své oblíbené okruhy klidně i několikrát týdně. Asfalt jsem vzal na milost ve chvíli, kdy jsem na něm zaběhl svoje nejrychlejší kilometry. A pás? Tomu jsem se vyhýbal opravdu dlouho. Až do chvíle, kdy jsem si ujasnil, co od něj vlastně chci.

A najednou běžím, koukám do zdi a jsem překvapený, jak moc mě to vlastně baví. Poprvé si při běhu ucpávám uši a pouštím si podcast. Není to špatné. Jen doufám, že to není slepá cesta. :-)

Proč si pořídit běžecký pás

Moje hlavní důvody:

• trénink kopců je pro mě čím dál fyzicky náročnější (velkou roli v tom hrají seběhy)
• nikde v okolí nemám opravdu dlouhé kopce
• rodina si žádá moji přítomnost a ne vždy se dá najít ideální čas na trénink
• zimní podmínky, tma a celkově nižší komfort venkovního tréninku
• možnost zařadit chůzi do kopce se zátěží s menším dopadem na pohybový aparát

Od začátku pro mě bylo zásadní, aby pás umožňoval velký sklon a zároveň se vešel do bytu. Brzy jsem zjistil, že výběr je v tomhle směru dost omezený.

Který pás jsem nakonec vybral?

Klíčové pro mě bylo hlavně to, že umožňuje opravdu velký sklon – až kolem 19° (cca 35 %). Ten je možný nastavit ve 40 různých polohách. Dokážu tedy simulovat naprostou většinu sklonů na trailových závodech a připravit se tak co nejlépe na konkrétní závod. 

Stroj nabízí dva režimy. Klasický běh (run) a chůzi do kopce (climb). U obou možností jsou jistá omezení. První režim vám dovolí běžet rychlostí až 18km/h, ale náklon je omezen přibližně na 13%. Zatímco druhý režim omezí rychlost na 6km/h, ale dovolí maximální náklon pásu. Na první pohled drastické omezení rychlosti mě nijak neomezuje v tréninku a plnou rychlost do kopce jsem ještě nepoužil.

Běžecký pás je za provozu velmi tichý takže ho můžu zapnout téměř kdykoliv. Zároveň suprově tlumí nárazy. 

Jako mínus mě na začátku překvapilo, že při chůzi do kopce pás roztáčím vlastní vahou (cca 80kg) a kvůli tomu si nemůžu dát úplně pohodový výšlap na nejnižší rychlost.

Co mi pás dává v tréninku

Konkrétně ho používám především na:

• nabíhání objemu v nízké intenzitě, při různých sklonech
• chůzi do prudkého kopce, někdy i se zátěžovou vestou
• intervalový trénink, opět v různých sklonech
• Intervalový trénink na pásu stojí za to. Je ale potřeba počítat s limity. Maximální rychlost kolem 18 km/h mi dovoluje běhat spíš delší intervaly, zatímco krátké rychlé úseky si musím nechat na ven.

Gut trénink aneb trénink „žaludku“

Zároveň jsem zjistil, že pás je skvělý i pro takzvaný „gut training“ – tedy trénink příjmu energie během výkonu. Díky stabilnímu prostředí si můžu dobře otestovat, co mi sedí při delší zátěži. Nejčastěji používám ionťáky, energeťák Ultra Endurance Drink a gely, které pak beru i na závody. Mám tak jistotu, že mě během dlouhého výkonu nic nepřekvapí.

Gut training (někdy zkráceně také „GUT training“) označuje trénink trávicího systému během sportovního výkonu. Stejně jako svaly nebo srdce si totiž i žaludek a střeva musí zvykat na pravidelný příjem sacharidů, tekutin a elektrolytů při zátěži. Díky tomu dokáže tělo během dlouhých závodů lépe vstřebávat energii a snižuje se riziko žaludečních problémů, křečí nebo „vypnutí“.

Součástí celé strategie je i rozvoj metabolické flexibility – tedy schopnosti organismu efektivně přepínat mezi využíváním sacharidů a tuků jako zdroje energie. Nejde tedy jen o trénink příjmu gelů nebo ionťáků, ale i o zařazování tréninků, naopak bez příjmu energie, při kterých se tělo učí více využívat vlastní tukové zásoby. Právě kombinace obou přístupů je pro nás vytrvalostní sportovce velmi důležitá.

Běžecký pás jako doplněk

Z běžeckého pásu jsem nadšený a cítím, že má pro mě obrovský přínos. Jsem díky němu schopen více trénovat a méně si u toho ublížit. Přesto se jedná jen o doplnění mého tréninku, který se nadále odehrává především venku na trailu.

Sám si musím dávat pozor, abych na páse moc nezpohodlněl. Pro ultra je hlavní zvládat diskomfort, umět správně reagovat na náhlé změny počasí a poradit si s náročnými technickými úseky na trati.